o Ladis

Ženství je jen maškaráda. Stručný slogan charakterizující tvorbu Ladis Pachmuch, původně však vychází z parafráze ústřední myšlenky textu Joan Riviere z roku 1929. Podle této psychoanalytičky ženství samo o sobě vůbec neexistuje, jedná se jen o genderovou hru, ne o inherentní vlastnost. Později její texty inspirovaly další teoretičky, jež se zabývaly vztahem ženství a mužství a procesy jejich sociální konstrukce. Podle Mary Ann Doane maska přehnané feminity, kterou na sebe žena bere a do které se obléká, jí pomáhá skrýt se před maskulinním světem a jeho touhou po vlastnictví. Existuje pak několik strategií, jež umožňují ženě ubránit se mužskému pohledu, jež ji objektivizuje a fetišizuje, aby se zbavil strachu z toho, že by přišel o svou dominantní pozici.

Ladis Pachmuch ve své tvorbě tyto strategie zkoumá. Jednou z nich je excesivně provedené ženství – maškaráda. Ladis si obléká latexové masky, expresivně erotické převleky, korzety, vysoké podpatky a péřové doplňky. Fotí se tak v prostředí, které je jí důvěrně známé (Mám ráda svůj pokoj, 2011-2012) a znejišťuje očekávání, kterým jsou ženy dennodenně vystavovány. S maškarádou a fetišem pracuje Ladis od začátku svých studií u Anny Daučíkové, skrývá se pod vrstvou latexu, krajek nebo třpytek. Ve videu z roku 2012 (Není všechno zlato, co se třpytí) zachycuje z blízkosti lidské oko, obalené do barevných třpytek a peří, jak jej dráždí prst. Symbolika díla je jednoduchá, ostatně tematická střídmost je pro autorčinu tvorbu příznačná. Série happeningů, v nichž zkoumá Ladis folklórní tradice, mohou snad svou syrovou a srozumitelnou formou připomenout akce radikálních feministek 60. let. Ladis se v nich pokouší vytvořit nové formy tradic, které exponují, co společnost ukrývá. Ze symboliky velikonočních vajec se tak stává krvavá lázeň, z tradiční písně rasistický nápěv a z postavy ženy kyborg, který hlásá apokalypsu starému světu.

Anna Remešová