Není všechno zlato, co se třpytí / foto, video {12}






Video založené na detailu oka zobrazuje napadání prstem, který na první pohled přináší něco

třpytivého-krásného, co ale způsobuje viditelnou bolest. Tato konkrétní bolest tu má však nést

jen určitou symboliku pro všeobecné boly . Maska je symbol pro skrývání se a naopak i pro

vybízení se k (další) třpytivé provokaci. Prst, jakožto napadající prvek, který ubližuje je

zároveň něco, co oko stále nedonutilo k úhybu. Přináší do oka další a další třpytky, které přes

svou líbivost dost dráždí a zařezávají se k očním víčkům. Tímto videem si tedy sama sobě

kladu pomyslnou otázku: “Ale já to tak prostě chci?”. To je něco, s čím se dennodenně

neustále setkávám ve většině životních situacích, čili toto video nevypovídá určitě jen o

fyzické bolesti.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

o Ladis

Ženství je jen maškaráda. Stručný slogan charakterizující tvorbu Ladis Pachmuch, původně však vychází z parafráze ústřední myšlenky textu Joan Riviere z roku 1929. Podle této psychoanalytičky ženství samo o sobě vůbec neexistuje, jedná se jen o genderovou hru, ne o inherentní vlastnost. Později její texty inspirovaly další teoretičky, jež se zabývaly vztahem ženství a mužství a procesy jejich sociální konstrukce. Podle Mary Ann Doane maska přehnané feminity, kterou na sebe žena bere a do které se obléká, jí pomáhá skrýt se před maskulinním světem a jeho touhou po vlastnictví. Existuje pak několik strategií, jež umožňují ženě ubránit se mužskému pohledu, jež ji objektivizuje a fetišizuje, aby se zbavil strachu z toho, že by přišel o svou dominantní pozici. Ladis Pachmuch ve své tvorbě tyto strategie zkoumá. Jednou z nich je excesivně provedené ženství – maškaráda. Ladis si obléká latexové masky, expresivně erotické převleky, korzety, vysoké podpatky a péřové doplňky. Fotí se tak v pros...
Další informace

Strukturovaný životopis Ladis Pachmuch {2014}

Obrázek
Technika: Fotografie, nažehlovací digitální tisk na látku Mých osmnáct zachycených životních událostí, které někomu nemusí připadat zrovna líbivé jsem umístila na něco hebkého, bílého, na něco kam se každou noc s klidem ukládáme ke spánku. Jizva a polštář. Dvě naprosto odlišné věci, ale při tom mají k sobě každou noc velice intimní vztah. Přímý potisk na polštáři by měl působit jako nějaký klasický geometrický grafický vzor s tím, že ale při bližším pohledu vidíte strukturovaný životopis - kdy, kým a kde byly pořízeny mé jizvy.
Další informace