Kamera / CAMERA

kameramanka na projektu: http://www.cities.media/

asistentka (kamera, zvuk) při natáčení krátkého filmu Zdeňka Durdila: malíř Pavel Brázda komentuje výstavu Mezi začátky a konci II

Pilotní workshop POHYB - HLAS - RYTMUS - DRAMA - listopad 2014 (kamera: Ladis Pachmuch, střih: Zdeněk Durdil, zvuk: Josef Karel): https://www.youtube.com/watch?v=nPQv2YdFqy4
AGID - Geoinformatika ve vzdělávání-Akademie geoinformačních dovedností; kamera:Ladis Pachmuch


EEF 2010 Jihlava znělka; autoři: Zdeněk Durdil . Martin Búřil . kamera: Ladis Pachmuch





Krátká improvizační filmová freska o tom kdo je pravý ježíš.

režie: Josef Karel http://www.josefkarel.cz/ kamera: Ladis Pachmuch


PCRD CRASH video: https://www.youtube.com/watch?v=eO_HbHzn4Lc






Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

o Ladis

Ženství je jen maškaráda. Stručný slogan charakterizující tvorbu Ladis Pachmuch, původně však vychází z parafráze ústřední myšlenky textu Joan Riviere z roku 1929. Podle této psychoanalytičky ženství samo o sobě vůbec neexistuje, jedná se jen o genderovou hru, ne o inherentní vlastnost. Později její texty inspirovaly další teoretičky, jež se zabývaly vztahem ženství a mužství a procesy jejich sociální konstrukce. Podle Mary Ann Doane maska přehnané feminity, kterou na sebe žena bere a do které se obléká, jí pomáhá skrýt se před maskulinním světem a jeho touhou po vlastnictví. Existuje pak několik strategií, jež umožňují ženě ubránit se mužskému pohledu, jež ji objektivizuje a fetišizuje, aby se zbavil strachu z toho, že by přišel o svou dominantní pozici. Ladis Pachmuch ve své tvorbě tyto strategie zkoumá. Jednou z nich je excesivně provedené ženství – maškaráda. Ladis si obléká latexové masky, expresivně erotické převleky, korzety, vysoké podpatky a péřové doplňky. Fotí se tak v pros...
Další informace

Strukturovaný životopis Ladis Pachmuch {2014}

Obrázek
Technika: Fotografie, nažehlovací digitální tisk na látku Mých osmnáct zachycených životních událostí, které někomu nemusí připadat zrovna líbivé jsem umístila na něco hebkého, bílého, na něco kam se každou noc s klidem ukládáme ke spánku. Jizva a polštář. Dvě naprosto odlišné věci, ale při tom mají k sobě každou noc velice intimní vztah. Přímý potisk na polštáři by měl působit jako nějaký klasický geometrický grafický vzor s tím, že ale při bližším pohledu vidíte strukturovaný životopis - kdy, kým a kde byly pořízeny mé jizvy.
Další informace